Náš první a hlavní ornitoterpeut.

Sňéža se k nám dostal tak nějak omylem, nebo spíš náhodou a shodou okolností... 

Vylíhnul se na velikonoce v roce 2020, ale tak trochu pozdě. Jeho sourozenci už byli dávno z vajíček venku a tak máma husa slezla z hnízda a začala je vodit. Když šla jejich panička vyklidit hnízdo, tak zjistila, že v něm ale jedno vejce ještě pípá... Nedalo jí to a vzala ho tedy domů pod lampu, kde se, s její drobnou pomocí, vyklubala tahle naše malá žlutá pampeliška. No a pak nastala ta situace, co s tím malým jedináčkem... Panička neměla energii, čas a prostor, se mu věnovat a přidat to k ostatním se bála, aby mu husa něco neudělala a tak našla nás... 

No a znáte mámu, ta neumí říkat ne! Zrovinka jsme navíc měli z líhně vylíhnutou bandu kuřat a tak jsme k nim tuhle žlutou kuličku prostě přidali, aby nebyla sama. Sedlo si to dobře, moooc dobře. Z housete se tak stal mazlíček, miláček, který si myslel, že je něco mezi člověkem, slepicí a psem... Vzhledem k velikosti a svému rychlému růstu i moc hezky hřál ty malé drobky a venku je semnou hlídal před dravci. Takže ještě tak nějak převzal roli neohrabané kvočny :) Naučil se s kuřaty hrabat, popelit se a plavat jsem ho učila já a máma nejdřív ve vaně a potom v rybníku. 

když mu byl rok, tak mu máma nechala udělat testy, zda je to kluk, nebo holka, aby mu sehnala někoho do páru, kvůli wellfare. A tak jsme zjistili, že náš Sňéža je kluk! Máma se pak trochu bála, že se změní a bude z něj zlák, ale on zůstal náš! Asi rok mu trvalo, než pochopil, že to druhý velký bílý, je stejnej druh jako on a nemusí to ignorovat a kámošit jen se slepicemi. Od té doby máme každý rok na jaře vlastní malé pampelišky, které si hrdý otec pečlivě hlídá, vzorně syčí a tak, ale jak dostane postrojek a jde pracovat, pořád je tou hodnou a něžnou husičkou, která vyhledává lidský kontakt a užívá si práci s nimi.