Jo, tohle jsem já, v celé své kráse a dokonalosti :)

Ale vždycky jsem tak šťastná a veselá nebyla... Říkám tomu období "před mámou". Kdysi dávno, jsem totiž bydlela u bezdomovců, asi jsem se tam i narodila, těžko říct, nikdo vlastně ani neví, kolik přesně mi je. Moc si to nepamatuju. Každopádně to tam nebyl žádnej med, to vám teda povím. Někteří na mě byli hodní (třeba ten, který mě nakonec dovedl do útulku), ale jiní mě bili, občas o mě típli nějakou tu cigaretu, moc jídla jsem taky nedostala, tak jsem si musela sem tam něco sama ulovit a tak... Život na ulici je nic moc teda!

Pak jsem se dostala do útulku. Vůbec jsem tam nechtěla bejt, vždycky jsem překousala obojky, vodítka, kšíry, vůbec jsem nevylezla z boudy, dokud byly v okolí nějaký lidi, ani jídlo jsem si od nich nevzala. Jsem paličatá holka no... Máma tam zrovna pracovala tehdá a dodnes vzpomíná, jak mě očkovali na odchytové tyči skříplou mezi dveře, abych neublížila sobě, nebo někomu jinému. Tak moc zlomená a vyděšená jsem byla. Ale máma, ta to nevzdala! Každej den, když byla v práci si šla k tý mojí boudě sednout a sníst oběd, nebo vypít kafe, vždycky do ní hodila hrst piškotů, i když věděla, že je stejně sním až v noci. A takhle jsem tam trucovala pár měsíců prostě... No zkrátím to! Pak jsem zjistila, že máma je super! Párkrát jsem jí tedy ťafla, ne že ne (tu péřovou bundu mi vyčítá dodnes), ale nakonec jsem těm lidem začla věřit a tak mi v útulku našli novej domov.

Ten se mi ale nelíbil, takže jsem jim hezky pěkně hned první den vzala čáru. Byl zrovinka listopad, dokonce byl i sníh, takže jsem si svobodu moooc užívala - miluju sníh! Sem tam sem vyžrala nějakou popelnici, to se nezapomíná, nebo něco ulovila (pssst) a vlastně mi bylo vcelku fajn, jen jsem se snažila najít zase tu mámu, což se mi nedařilo, páč mě odvezli dost daleko od útulku. No, ale o Vánocích se dějou zázraky a asi jsem nebyla tak úplně nenápadná, jak jsem si myslela, tak mě lidi nahlásili místnímu útulku a ten se mě snažil nějakou dobu chytit - marně, nejsem totiž vůbec žádná blbka. No nakonec mě ale doběhli a sfoukly mě uspávací šipkou jak nějakou šelmu v Africe. A pak se to stalo 23.12. 2014 si mě v tom útulku vyzvedla MÁMA! A už si mě nechala :)

Prvních pár let mě učila být psem a ne šelmou. Pak mě nějakou dobu učila být hodným a poslušným psem a nakonec ze mě vychovala mě - úžasnou, hodnou, empatickou bytost, která miluje lidi, psy i jiný zvířata (s kočkama teda ještě trochu bojuju). A protože to semnou nevzdala, tak já to teď taky nevdávám - nikdy a s nikým! Ráda pomáhám lidem, když mají nějaký problém, nebo strach - protože moc dobře vím, jaký to je a i vím, jaká úleva to je, když se toho "démona" konečně zbavíte a začnete žít! Ráda pomáhám i psům, kteří jsou zlomení fyzicky, nebo psychicky, ale i těm, kterým je potřeba vysvětlit pravidla slušného chování. Ale úplně nejvíc ze všeho miluju děti! A hrozně ráda asistuju mámě při výuce, jak se k nám psům, i jiným zvířátkům, mají chovat, aby už nikdy žádný psík nemusel zažít to co já...