Zdraví

Australský honácký pes je obecně velmi zdravé plemeno, známé svou vytrvalostí a odolností, což je pro pracovní psy klíčové. Tento pes byl vyšlechtěn pro fyzicky náročnou práci, což znamená, že má vybalancovanou kostru, konstituci a pevné zdraví. Vzhledem k jeho pracovní povaze a aktivnímu životnímu stylu může být náchylný k určitým zdravotním problémům, kterým lze ale snadno předejít výběrem vhodných jedinců do chovu a poskytnutím adekvátní péče a vhodnou  prevencí. 

1. Kosterní aparát:

a) HD – Dysplazie kyčelního kloubu

Co to je: Dysplazie kyčelního kloubu (HD) je geneticky podmíněné onemocnění, při kterém dochází k abnormálnímu vývoji kyčelního kloubu. Kyčelní kloub je kulovitý kloub, který spojuje stehenní kost s pánví. U psů s HD dochází k tomu, že kloubní hlavice stehenní kosti není správně usazena v kyčelním jamce pánve. To může vést k neúplnému kontaktu mezi těmito dvěma částmi, což způsobuje tření, bolest, zánět a nakonec degeneraci kloubu (artrózu).

Příčiny:

• Genetika: Dysplazie kyčelního kloubu je často dědičná, přičemž určitá plemena psů jsou k tomuto onemocnění náchylnější (např. labradorský retrívr, německý ovčák, rotvajler).
• Nadměrný růst: Rychlý růst v mladém věku, zejména u velkých plemen, může přispět k dysplazii. Rychlý růst kostí a nesprávná výživa mohou kloub zatěžovat více, než je pro něj přirozené.
• Nadváha a obezita: Nadváha zvyšuje zátěž na kyčelní klouby a může zhoršovat příznaky dysplazie.
• Nevhodná výživa: Nedostatek nebo přebytek určitých živin (například vápníku a fosforu) může ovlivnit správný vývoj kyčelních kloubů.

Příznaky:

• Kulhání: Postižený pes může kulhat na jednu nebo obě zadní nohy, přičemž kulhání se zhoršuje při delší aktivitě.
• Bolest a ztuhlost: Pes se může projevovat bolestí, zejména po fyzické námaze, a může vykazovat známky ztuhlosti při vstávání nebo chůzi.
• Snížená aktivita: Pes může být méně aktivní, vyhýbá se skákání, běhání nebo stoupání po schodech.
• Atrofie svalů: V některých případech dochází k atrofii (úbytku) svalů na zadních nohách, což je známka zhoršení stavu.

Diagnostika: Diagnóza HD se obvykle provádí pomocí rentgenového vyšetření. Rentgenové snímky ukážou, zda kyčelní kloub vykazuje abnormální postavení nebo změny, které jsou charakteristické pro dysplazii. Existují také různé stupně závažnosti HD, které jsou hodnoceny podle normy FCI.

Léčba:

• Konzervativní léčba: U mladších psů s mírnějšími příznaky může být účinná léčba léky proti bolesti a protizánětlivými prostředky (např. NSAID). Doporučuje se také fyzioterapie a udržování ideální hmotnosti.
• Chirurgická léčba: V závažnějších případech může být nezbytné provést chirurgický zákrok. Mezi možné možnosti patří:
  • Protetické operace: V některých případech je nutné provést náhradu kloubu (kyčelní endoprotézu).
  • Osteotomie: Chirurgické přemístění části kosti, aby se zlepšila funkce kloubu.

Prevence:

• Vyvážená výživa: Správná výživa, zejména u štěňat, pomáhá kontrolovat rychlý růst a předejít problémům s kyčelními klouby.
• Kontrola hmotnosti: Udržování zdravé hmotnosti je důležité pro minimalizaci zátěže na kyčelní klouby.
• Zodpovědné chovné praktiky: Chovatelé by měli testovat chovné psy na dysplazii kyčelního kloubu, aby se minimalizovalo riziko jejího přenosu na potomstvo.

b) ED – Dysplazie loketního kloubu

Co to je: Dysplazie loketního kloubu (ED) je další genetické onemocnění, které postihuje loketní kloub u psů, zejména u velkých plemen. U psů trpících ED dojde k abnormálnímu vývoji loketního kloubu, což způsobuje nerovnoměrný růst kostí, nesprávnou aligmentaci kloubu a následné poškození chrupavky a kloubních struktur.

Příčiny:

• Genetika: ED je dědičné onemocnění, přičemž některá plemena jsou k tomu náchylnější (např. bernardýn, labradorský retrívr, německý ovčák, rotvajler).
• Nadměrný růst: Jako u HD, rychlý růst a nadměrná zátěž mohou přispět k vývoji ED.
• Nevhodná výživa: Stejně jako u HD, nesprávná výživa může ovlivnit vývoj kloubů a zvýšit riziko dysplazie.

Příznaky:

• Kulhání na přední noze: Pes může kulhat na jednu nebo obě přední nohy, přičemž kulhání se zhoršuje při chůzi nebo aktivitě.
• Snížený pohyb: Pes se může vyhýbat pohybu, běhání a skákání.
• Bolest v lokti: Pes si může lízat nebo kousat postižený loket a vykazovat známky bolesti při dotyku nebo pohybu.
• Atrofie svalů: Pokud je nemoc dlouhodobá, může dojít k atrofii svalů na přední končetině.

Diagnostika: Diagnóza ED je založena na rentgenovém vyšetření, které ukáže abnormality v kloubních plochách lokte. Rentgenové snímky ukazují změny v kosti, které jsou charakteristické pro dysplazii loketního kloubu.

Léčba:

• Konzervativní léčba: Mírné případy lze léčit pomocí nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID), odpočinku, fyzioterapie a kontrolované fyzické aktivity.
• Chirurgická léčba: V těžších případech je nutné provést operaci k odstranění volných částí kosti nebo chrupavky. V některých případech je nutná artroskopie nebo osteotomie.

Prevence:

• Vyvážená výživa a kontrola hmotnosti: Udržování správné hmotnosti a výživy pomáhá zmírnit zátěž na loketní klouby.
• Zodpovědný výběr chovných psů: Chovatelé by měli testovat psy na ED, aby se předešlo genetickému přenosu tohoto onemocnění na potomstvo.
• Kontrola růstu: Prevence nadměrného růstu a příliš rychlého nabírání hmotnosti u štěňat může pomoci snížit riziko dysplazie.

c) DISH (Diffuse Idiopathic Skeletal Hyperostosis)

Co to je:
DISH je degenerativní onemocnění páteře, které se charakterizuje nadměrným růstem kostní tkáně, což vede k osifikaci (ztvrdnutí) vazů a šlach, které obvykle připojují svaly k kostem. Tato nemoc se obvykle objevuje u starších psů, zvláště u těch, kteří mají genetickou predispozici nebo trpí nadváhou. DISH může postihnout více částí páteře, včetně krční a bederní oblasti, a vést k bolesti a ztuhlosti.

Příznaky:

• Ztuhlost páteře, zejména při pohybu nebo vstávání.
• Snížená flexibilita, pes může mít problém se ohýbáním nebo obratnostmi (například skákání, běh).
• Bolesti, které mohou vést k neochotě k pohybu, k nižší aktivitě a zhoršené mobilitě.
• V těžších případech může pes vykazovat neurologické symptomy, pokud osifikované vazy tlačí na nervy.

Prevence a péče:
DISH je degenerativní onemocnění, takže není možné úplně zamezit jeho vzniku. Nicméně, udržování psa v ideální váze a zajištění pravidelného a přiměřeného pohybu mohou pomoci zpomalit progresi tohoto onemocnění. Prevence spočívá především v podpoře zdraví páteře a kloubů pomocí pravidelných veterinárních prohlídek a případného užívání doplňků na podporu kloubů.

Léčba:

• Léčba DISH obvykle zahrnuje protizánětlivé léky (např. NSAID) na zmírnění bolesti a zánětu.
• V případě těžšího postižení může být nutná chirurgická intervence k odstranění nadbytečné kostní tkáně, pokud ta tlačí na nervy.
• V některých případech může pomoci fyzioterapie a rehabilitace.

Diagnostika: DISH je diagnóza, která se obvykle potvrdí rentgenem nebo jinými zobrazovacími metodami, jako je CT nebo MRI, které ukážou přítomnost osifikovaných vazů.

d) Spondylóza (Spondylosis deformans)

Co to je:
Spondylóza je degenerativní onemocnění páteře, které se charakterizuje tvorbou osteofytů (kostních výrůstků) na páteřních obratlích. Tyto výrůstky mohou být bolestivé, když narušují normální pohyb páteře a mohou vést k problémům s mobilitou. Spondylóza je běžně spojena se stárnutím, ale může se objevit také u mladších psů, pokud mají určité predispozice nebo trpí zraněním páteře.

Příznaky:

• Ztuhlost páteře: Pes může mít problémy s pohybem, zejména při vstávání nebo chůzi.
• Bolesti a ztuhlost: Ztuhlost v páteři a bolavé oblasti na hřbetě, což vede k omezené pohyblivosti.
• Kulhání nebo neochota k pohybu: Psi mohou projevovat bolest při chůzi nebo se mohou snažit omezit pohyb z důvodu bolesti.
• Snížená aktivita: Pes může omezit aktivitu a projevovat lhostejnost vůči oblíbeným aktivitám (např. běhání, skákání, hra).
• Tlak na nervy: V těžších případech, když osteofyty tlačí na nervové kořeny, mohou nastat neurologické příznaky, jako je slabost, ztráta koordinace nebo i ochrnutí.

Prevence a péče:

• Kontrola hmotnosti: Zajištění ideální hmotnosti je klíčové, aby se snížil tlak na páteř a klouby.
• Vhodný pohyb: I když je pes s spondylózou omezený v některých typech pohybu, pravidelný a přiměřený pohyb (např. krátké procházky) může pomoci udržet pohyblivost páteře a předcházet ztuhlosti.
• Kloubní výživa: Doplňky stravy, které podporují zdraví kloubů, mohou pomoci zpomalit progresi onemocnění. Glukosamin a chondroitin jsou často doporučovány.
• Fyzikální terapie: Fyzioterapie může pomoci zlepšit pohyblivost a snížit bolest, pokud je prováděna správně a pod vedením odborníka.

Léčba:
Léčba spondylózy se obvykle zaměřuje na zmírnění bolesti a zlepšení mobility:

• Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) na zmírnění bolesti a zánětu.
• Fyzikální terapie pro zlepšení rozsahu pohybu a snížení ztuhlosti.
• Chirurgická léčba může být zvažována, pokud osteofyty způsobují výrazné neurologické příznaky (např. tlak na nervy).

Diagnostika: Spondylóza se diagnostikuje pomocí rentgenového vyšetření, které odhalí přítomnost kostních výrůstků na obratlích. V některých případech může být nutné provést MRI nebo CT, pokud jsou přítomny neurologické příznaky nebo pokud je nutné podrobněji zhodnotit stav páteře.

e) OCD (Osteochondritis Dissecans) je onemocnění kloubní chrupavky, které postihuje zejména mladé psy, obvykle ve věku 4 až 12 měsíců, kdy kosti a klouby ještě rostou a vyvíjejí se. Toto onemocnění je charakterizováno neúplným vývojem kloubní chrupavky, což může vést k jejímu uvolnění nebo odlomení. OCD může postihnout různé klouby, ale nejčastěji se vyskytuje v ramenním, loketním, kolenním nebo kyčelním kloubu.

Co to je:

Osteochondritis dissecans (OCD) je stav, při kterém dochází k poruše vývoje kloubní chrupavky a kostí v kloubu. Když chrupavka v kloubu roste abnormálně nebo se odděluje od podkladové kosti, může to vést k poškození chrupavky a vzniku volných částí, které mohou způsobovat bolest, zánět a omezenou pohyblivost kloubu.

Příčiny:

Přesná příčina OCD není vždy jasná, ale několikanásobné faktory mohou přispět k jeho vzniku:

• Genetická predispozice: Některá plemena psů (např. německý ovčák, bernardýn, rotvajler, zlatý retrívr, labradorský retrívr) mají k OCD větší sklony.
• Nadměrná hmotnost a rychlý růst: Psi, kteří rostou příliš rychle nebo jsou nadměrně krmeni (zejména ve fázi růstu), mohou mít zvýšený tlak na klouby, což zvyšuje riziko vzniku OCD.
• Zranění: Trauma nebo opakovaná zranění kloubu mohou zvýšit riziko vzniku tohoto onemocnění.
• Nerovnováha v živinách: Nesprávná výživa během růstu (např. příliš vysoký obsah kalorií nebo vápníku) může ovlivnit správný vývoj chrupavky.

Příznaky:

OCD může být různé intenzity, od mírného až po těžké formy. Mezi nejčastější příznaky patří:

• Kulhání: Nejčastější příznak OCD je kulhání, které může být jednostranné (postihující jeden kloub) nebo oboustranné (postihující oba klouby).
• Bolest při pohybu: Pes může projevovat bolest při běhání, skákání nebo dokonce při chůzi, zejména když se kloub zatěžuje.
• Snížená pohyblivost: Pes může vykazovat snížený rozsah pohybu v postiženém kloubu.
• Ztuhlost: Kloub může být ztuhlý a pes se může obtížně pohybovat nebo vstávat.
• Zánět: Při závažnějším stavu může dojít k zánětu kloubu, což vede k otoku a zarudnutí.

Prevence:

• Správná výživa: Důležitá je vyvážená strava pro štěňata, která obsahuje správné množství kalorií, bílkovin a minerálů. Nadbytek vápníku nebo fosforu v krmivu může zvyšovat riziko vzniku OCD.
• Kontrola hmotnosti: Udržování ideální hmotnosti je zásadní pro zmírnění zátěže na klouby. Rychlý růst a nadměrná váha mohou zhoršit zdravotní stav kloubů.
• Vyvarování se nadměrné zátěži: Štěňata by neměla být nadměrně fyzicky zatěžována v období růstu, aby nedocházelo k nadměrné námaze na jejich klouby.

Léčba:

Léčba OCD závisí na závažnosti onemocnění a věku psa. Existují dvě hlavní možnosti léčby:

1. Konzervativní léčba (nechirurgická):

   • Odpočinek a omezení pohybu: Omezení fyzické aktivity, aby se zmírnilo zatížení postiženého kloubu.
   • Protizánětlivé léky: Použití nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID) na zmírnění bolesti a zánětu.
   • Fyzikální terapie: Některé případy mohou těžit z fyzioterapie nebo rehabilitačních cvičení pro zlepšení pohyblivosti kloubu.

2. Chirurgická léčba:

   • Pokud je OCD diagnostikováno v pokročilém stádiu nebo pokud konzervativní léčba nevede k úlevě, může být nutná chirurgická intervence. Chirurgická léčba spočívá v odstranění uvolněných částí chrupavky nebo kostí a zajištění optimálního pohybu kloubu.
   • V některých případech je nutné provést artroskopii, což je minimálně invazivní chirurgický zákrok, který umožňuje opravit nebo odstranit poškozené tkáně bez velkých řezů.

Diagnostika a prognóza: Diagnostikuje se pomocí rentgenového vyšetření, které odhalí poškození chrupavky a kosti v kloubu, a v některých případech i pomocí pokročilých metod jako CT nebo MRI. U psů s OCD bývá patrné kulhání, bolestivost při pohybu a omezený rozsah pohybu postiženého kloubu. Včasná diagnostika je klíčová pro určení vhodné léčby, která může zahrnovat chirurgický zásah nebo konzervativní postupy. Prognóza OCD závisí na závažnosti onemocnění. Pokud je OCD zjištěno a ošetřeno v rané fázi, mnoho psů má dobrý výhled na plnou mobilitu a bezbolestný pohyb. V pokročilejších stádiích může OCD vést k artróze (degenerativnímu onemocnění kloubů), což může způsobit chronickou bolest a omezený pohyb, i když léčba pomůže minimalizovat symptomy.

f) Artróza a artritida

• Co to je: Jak pes stárne, může vyvinout artritidu, zejména pokud měl v mládí náročný pracovní režim. Artritida způsobuje bolest v kloubech a omezený pohyb.
• Prevence: Prevence artritidy zahrnuje udržování zdravé váhy psa, pravidelný pohyb, vyváženou stravu a případně kloubní výživu
• Příznaky: Kulhání, ztuhlost, problémy s chůzí, obtíže při vstávání.

2. Genetické onemocnění:

a) Progresivní retinální atrofie (PRA)

• Co to je: PRA je genetické onemocnění sítnice, které způsobuje postupnou ztrátu zraku. Onemocnění začne zhoršováním zraku při nízkém osvětlení, ale postupně vede k úplné slepotě.
• Prevence: Před koupí štěněte se ujistěte, že rodiče byli testováni na PRA. V současnosti existují testy, které mohou ukázat, zda je pes nositelem tohoto onemocnění.
• Příznaky: Postupná ztráta zraku, potíže s orientací v tmavších prostorách, ztráta orientace v novém prostředí.

b) Degenerativní myelopatie (DM)

Co to je:
Degenerativní myelopatie je neurodegenerativní onemocnění, které postihuje míchu. Postupně vede k ztrátě funkce zadních končetin a může mít za následek ochrnutí. Onemocnění se podobá roztroušené skleróze u lidí. Příčinou je degenerace nervových vláken v míchu, což vede k poruše přenosu signálů mezi mozkem a tělem.

Příznaky:

• Slabost a ztráta koordinace v zadních končetinách (nejprve při chůzi, později i při běhu).
• Postupně se zhoršující motorické schopnosti, zejména u starších psů.
• Pes může mít problémy s vstáváním nebo chůzí po schodech.

Prevence:
Degenerativní myelopatie je dědičná, a existují genetické testy, které mohou pomoci zjistit, zda je pes nositelem tohoto onemocnění. Nosič onemocnění nemusí mít příznaky, ale může jej předat svým potomkům.

Testování:
Genetické testy na DM jsou dostupné. Zjištění statusu (zdravý, nosič, postižený) je zásadní pro zodpovědné chovatelství.

c) PLL (Primary Lens Luxation)

Co to je:
Primární luxace čočky (PLL) je genetické onemocnění oka, které způsobuje, že čočka v oku psa vyklouzne ze své normální polohy. To může vést k bolestem, slepotě nebo dokonce k úplné ztrátě zraku.

Příznaky:

• Změna velikosti oka, ztráta zraku.
• Zčervenání oka, slzení nebo bolest při dotyku s okem.
• U některých psů může být také patrné zakalení čočky.

Prevence:
PLL je dědičné onemocnění a postihuje především některá plemena, včetně australských honáckých psů. Chovatelé by měli používat genetické testy k odhalení nositelů tohoto onemocnění.

Testování:
Genetický test na PLL může zjistit, zda je pes nositelem mutace, která tuto nemoc způsobuje.

d) NCL 5+12 (Neuronal Ceroid Lipofuscinosis)

Co to je:
NCL je vzácné neurodegenerativní onemocnění, které vede k hromadění lipofuscinu (mastných látek) v mozkových buňkách. Postupně způsobuje degeneraci nervového systému. U postižených jedinců se symptomy obvykle objevují ve věku 2–4 let.

Příznaky:

• Problémy s koordinací, třes končetin, ztráta rovnováhy.
• Zhoršení kognitivních funkcí, ztráta schopnosti učit se nebo vykonávat známé úkoly.
• V pozdějších fázích může vést k neovladatelným záchvatům a úplné ztrátě schopnosti chodit.

Prevence:
NCL je dědičné, ale genetické testy mohou identifikovat nositele před chovem, což pomůže snížit riziko přenosu tohoto onemocnění na potomky.

Testování:
Genetické testy na NCL jsou k dispozici, aby pomohly identifikovat zasažené jedince.

e) MDR1 (Multidrug Resistance Gene 1)

Co to je:
MDR1 je genetický defekt, který ovlivňuje schopnost psa metabolizovat některé léky. Psi s mutací tohoto genu mají problém rozkládat určité toxické látky, což může vést k život ohrožujícím reakcím na běžně používané léky, jako jsou ivermektin, některá antibiotika a anestetika.

Příznaky:

• Únava, třes, zvracení nebo dokonce smrt po podání některých léků, zejména ivermektinu.
• Pokud je pes geneticky testován a výsledky ukazují na tento problém, je třeba se vyhnout užívání léků, které obsahují látky, na které pes negativně reaguje.

Prevence:
Testování na MDR1 by mělo být součástí chovného plánu. Je-li pes pozitivní na tuto mutaci, měl by být chráněn před nebezpečnými léky.

Testování:
Genetické testy na MDR1 mohou být provedeny před léčbou, aby se zjistilo, zda pes může reagovat na určité léky.

f) Melanistická maska

Co to je:
Melanistická maska je genetická varianta, která ovlivňuje pigmentaci psa. U některých plemen může způsobit tmavé zbarvení v oblasti obličeje, což se obvykle projevuje jako tmavý "maska" na čenichu, kolem očí nebo na čele.

Příznaky:

• Tmavší zbarvení na obličeji, což je charakteristické pro určité plemena.
• Tato genetická varianta není nemocí a nemá vliv na zdraví psa, jde pouze o estetickou vlastnost.

Prevence:
Toto není nemoc, ale spíše genetická varianta, kterou je možné předvídat na základě rodokmenu a genetického testování.

g) Maligní hypertermie (MH)

Co to je:
Maligní hypertermie je genetické onemocnění, které způsobuje abnormální reakci na anestetika. U postižených jedinců se po podání některých anestetik zvyšuje tělesná teplota na nebezpečně vysokou úroveň, což může vést k poškození orgánů nebo smrti.

Příznaky:

• Vysoká horečka během nebo po anestézii.
• Rychlý srdeční tep, svalové křeče, zrychlené dýchání.
• Znepokojení a neklid při veterinární prohlídce.

Prevence:
Testování na MH je doporučeno před operacemi nebo při podávání anestetik. Prevence spočívá v identifikaci postižených jedinců a vyhýbání se vysoce rizikovým anestetikům.

Testování:
Genetické testy na maligní hypertermii jsou k dispozici a mohou pomoci zjistit, zda pes trpí tímto onemocněním.

h) Myotonie Congenita

Co to je:
Myotonie Congenita je genetická porucha, která ovlivňuje svaly, způsobující jejich nadměrnou stuhlost a pomalejší uvolňování po kontrakci. Psi s touto nemocí mají problém s relaxací svalů po fyzické námaze.

Příznaky:

• Svalová tuhost, která zůstává i po námaze.
• Psi mohou vykazovat "záchvaty tuhosti", kdy jejich svaly neochabují.
• Psi mohou mít problém s normálním pohybem, zejména po delší fyzické aktivitě.

Prevence:
Myotonie Congenita je dědičná a genetické testování je doporučeno pro psy, kteří by měli být použiti k chovu.

Testování:
Existují genetické testy, které mohou zjistit přítomnost této nemoci.

i) Cystinurie II - A

Co to je:
Cystinurie je dědičné onemocnění, při kterém se v ledvinách a močovém traktu psa vytvářejí cystiny (typ aminokyselin). Tento stav může vést k tvorbě kamenů v močovém traktu, což může způsobit bolestivé močení nebo zablokování močových cest.

Příznaky:

• Časté močení, bolestivost při močení.
• Krev v moči nebo problémy s močením.
• Zhoršení celkového zdravotního stavu, pokud dojde k ucpání močových cest.

Prevence:
Cystinurie je genetická, a proto je důležité provádět genetické testování pro identifikaci nositelů. Kontrola moči a pravidelná veterinární péče mohou

3. Sluchové problémy:

a) Vrozená hluchota

• Co to je: Někteří Australskí honáčtí psi mohou mít vrozenou hluchotu, což znamená, že jsou od narození neoslovení, což je dědičné onemocnění. Toto onemocnění je častější u některých barevných variant (zejména u psů s bílými znaky).
• Prevence: Testování sluchu (BAER test) je doporučeno pro všechna štěňata tohoto plemene. Pokud pes neprojde testem, může být potřeba přizpůsobit způsob výchovy a trénování.
• Příznaky: Neposlechne, nereaguje na zvuky, nezvedne hlavu na zvukové podněty.

Prevence a péče o zdraví Australského honáckého psa:

1. Pravidelný pohyb: Australský honácký pes je aktivní a energický, potřebuje dostatek fyzické a mentální stimulace. Doporučují se dlouhé procházky, běhání nebo trénink, aby pes zůstal v dobré kondici a jeho pohybový aparát byl zdravý. V případě vyšší fyzické zátěže je vhodné doplnit trénink o pravidelnou fyzioterapii, masáže, protahování či balanční cvičení. 

2. Výživa: Kvalitní strava je u psů základem zdraví stejně tak, jako u lidí. Výběr krmiva je dobré přizpůsobit jednak velikosti, nebo plemeni, ale i konkrétní aktivitě a režimu daného jednice. Zajistíte mu tak správné množství bílkovin, tuků, vitamínů a minerálů. Případně je dobré zvážit doplňky stravy na podporu imunity, nebo výživu kloubního aparátu. S vhodným výběrem vám vždy rád poradí buď chovatel a nebo veterinární lékař.

3. Pravidelná veterinární péče: I když Australský honácký pes nemá příliš mnoho běžných zdravotních problémů, je důležité pravidelně kontrolovat jeho zdraví. Pravidelná veterinární prohlídka zahrnuje běžné klinické vyšetření, kontrolu očí, zubů, pohybového aparátu a testování na dědičné nemoci. Není ale dobré opomenout, především u starších jedinců nad 6 let, hematologické a biochemické vyšetření krve, abychom věděli, jak fungují vnitřní orgány.